Velká výprava do Ameriky III.

Jste připraveni? Jdeme na to :-)

Nastal den D! Den, na který jsme se moc těšily a vlastně (pro tu chvíli) hlavní důvod naší návštěvy Ameriky. Věděly jsme, že pokud chceme vidět to nejlepší, co světový scrapbookingový průmysl nabízí, jsme na tom nejsprávnějším místě. Veletrh CHA 2014 v Anaheimu byl před námi v plné své kráse. Sluníčko svítilo, bylo 20 stupňů, předpovědi o třeskuté zimě se nenaplnily.

Nevynechaly jsme tu výbornou, výživnou a velkou snídani, místo melounu byl ananas a konečně jsem našla normální mléko místo toho bez laktózy, pancakes vyměnili za teplé francouzské tousty - něco jako sladký toustový chleba obalený ve vajíčku a v kombinaci s javorovým sirupem si dáte, i když už vám slanina leze levým uchem :-)

Veletrh se konal v kongresovém centru kousek od hotelu, takže jsme nemusely spěchat. Dostaly jsme nějaké propagační materiály, když jsme si vyzvedávaly vstupenky, a mimo jiné tam byl seznam všech vystavovatelů a rozkreslené výstavní plochy. Zakroužkovala jsem si ty, které nutně musíme vidět. Konalo se to ve třech halách, a byla to opravdu největší scrapbooková výstava, na které jsem kdy byla. Perfektně zorganizovaná. Přišly jsme do centra a rozhodly jsme se pro vstup C. Čekaly jsme a pořadatelé se rozhodli, že otevřou jen vstup B, takže jsme se postranní chodbou přesunuly, ale tak dobře, že jsme byly úplně první!!! :-) Kdybychom se tam chtěly nacpat, tak to nedáme.

Velká výprava do Ameriky II.

Nečekala jsem, že by si někdo chtěl brzy přečíst další díl našeho cestovatelského deníku s PrettyTravels, ale když jinak nedáte :-)

Náš první den na americkém kontinentu jsme se probudily do teplého krásného rána, vymetené nebe a luxusní počasí! Byly jsme připraveny na nejhorší katastrofální zmrzlou zimu dle předpovědi, protože před odjezdem jsme nic jiného ve všech zprávách v ČR neviděly a neslyšely, než že je všude metr sněhu, zmrzly i palmy a kdo neskáče a neběhá tak umrzne na místě. Přijely jsme ale do letního počasí...

Měly jsme ubytování i se snídaní, proto jsme vyrazily do víru amerického jídla. Já jsem se těšila na palačinky pancakes s javorovým sirupem a Didi na slaninku. Snídaně probíhala formou bufetu, dávaly jsme si  míchaná vajíčka, tu výbornou slaninu, speciální párečkové klobásky, ovoce a spoustu dalších zdravých ale nezajímavých věcí a samozřejmě čaj, kávu a vodu, kterou servírují ihned a samozřejmě má svou dávku ledu. Didi si o sobě myslela, že je závislá na kávičce, ale ujistila se, že jsem na tom hůře :-) Moc jí to emerické kafe nechutnalo, ale tak jako dalo se to vydržet, lepší než kofeinová abstinence, že. Jídlo bylo moc dobré, to znamená, že hodně kalorické, ale komu by to vadilo. Heslo na dovolené znělo - kdo nejí s námi, jí proti nám a musíme všechno ochutnat.

Fotku snídaně nemám, i když fotky jídla tvoří minimálně 10 % všech fotek z těch 5 000 :-) Kdybyste si chtěli zapisovat pravidla úspěšného cestovatele, tak tady jedno je: FOŤ HNED A NE AŽ TI TO UTEČE, ZMIZÍ NEBO AŽ PŮJDEŠ ZPÁTKY. To nefunguje, proto nakonec fotku snídaně nemáme, ale budeme na ni rády vzpomínat ... nebo slovy Cimrmana ... alespoň po nějaký čas :-)

Páteční den byl pohodový, program jsme měly až odpoledne, takže jsme se v klídku vydaly prozkoumat okolí. Opět chválím servis naší cestovní Didi kanceláře, protože hotel byl od již zmiňovaného Disneylandu asi 15 minut pěší chůze a započítala jsem do toho i čekání na přechodu (tam se musí čekat, protože v každém směru je pětiproudá silnice) a mé stálé fotící zastávky a chůze rychlosti CO NOHA NOHU MINE.

Dorazily jsme do centra všeho dění - Walt Disney je něco jako americké národní stříbro a poklad a všichni Američané minimálně jednou za život v Disneylandu byli. Nejsme Američanky, takže nám stačilo jen okouknout okolí a podívat se, kam ty davy míří...

Velká výprava do Ameriky I.

Jak začít, když je těch zážitků tak hodně? :-) Asi nejlépe od začátku ... bylo nebylo ... dva roky zpátky jsme s Didi byly na veletrhu v Birminghamu. Moc se nám výlet líbil, tenkrát jsme se podívaly i do blízké slavné čokoládovny Cadbury. Bylo to místy dobrodružné, takže když veletrh skončil, bylo nám to líto a otázka byla - kam se podíváme příště? Volba byla jasná, CHA v Anaheimu. Cíl daleký, široký a i bystrozraký, protože cestujeme rády, ale na americkém kontinentu jsme ještě nebyly. Ale když se chce, tak všechno jde, jak říkal můj tatínek a my jsme se rozhodly, že letos v lednu do toho praštíme :-))

Naplánování cesty jsme svěřily cestovní kanceláři PrettyTravels s.r.o., která vám pomůže "vyrobit" dokonalou zážitkovou dovolenou na míru. Přiznám se dobrovolně, že jsem se víceméně vezla, protože paní majitelka cestovky byla dokonale připravená, vše fungovalo do posledního detailu, až jsem to někdy nechápala :-) Zodpovídala jsem jen otázky typu - a tam se chceš podívat? A tohle by Tě bavilo? ... no koho by to nebavilo :-)

Mé blogy budou cestovatelskými postřehy z cest, kterou jsme si neskutečně užily a třeba vás bude bavit si o tom něco přečíst. Didi galerie a příspěvky se budou týkat veletrhu, protože tam jsme byly obě jako doma. No, Didi doma a já v podnájmu :-)

Náš snový velevýlet začal odletem z Prahy v 8:45, kterému předcházelo několik vtipných situací. Z mnoha vyberu za sebe můj odjezd z Liberce v 5:00, u Turnova otočka zpátky pro nabíječku na foťák a v 5:45 opětovný odjezd z Liberce. To, že jsem den předem v 17:58 doběhla do banky a zjistila jsem, že mám blokovanou platební kartu, to už je informace jen tak, aby řeč nestála :-)

Takže ... sešly jsme se na letišti a hrozně jsme se těšily na všechno, co máme v plánu. Letadlo letělo na čas a naše fotománie začala. Didi se nerada fotí a nechce slyšet, že jí to na fotkách sluší, ale my víme, že sluší, takže sem vpašuji i nějaké její fotky :-)

První fotka ale patří letadlu. Je od letecké společnosti British Airways, se kterou jsme letěly do Londýna. Počasí nevlídné, ale to nás nijak neodradilo.

Plavili jsme se po Vltavě

Nevím, kde si všechny slevomaty sehnaly naše adresy, ale určitě i vám chodí nabídky slev. Většinou se na to ani nedívám a rovnou smažu, ale někdy ... :-) Jako například, když mě zlákala vidina nepoštípaného těla a zakoupila jsem repelentní náramky. Vše proběhlo rychle, náramky dorazily, vyndala jsem je z obálky velikosti A4 s dcerami jsme si zamluvily barvy, které chceme použít, vše jsme vrátily do obálky .... a od té doby už obálku nikdo neviděl :-)) Vyhlásila jsem i prémii za nalezení, protože nemám ráda to něco mezi nebem a zemí co neumím vyřešit. Kde jsou ty náááramky? :-) No nejsou.

Jak se člověk jednou podívá na slevy, tak nezůstane u jedné. Blížil se dlouho očekávaný prodloužený víkend, těšili jsme se na volno a na jižní Čechy a nejhezčí začátek dovolené a prázdnin by mohl být třeba .... na lodi. Našla jsem zajímavou slevičku na dvouhodinovou plavbu po Vltavě i s obědem a také s živou hudbou. Přes Prahu jsme jeli, takže nebyl problém udělat zastávku a změnit dopravní prostředek. Na začátku jsme dostali uvítací becherovku - vědět to, tak ji nechci, dávné vzpomínky na tento nápoj jsou stále živé :-) Usadili jsme se na palubě a čekali jsme na tu živou hudbu. Skoro jsem se dala na modlení, aby to nebyla nějaká dechovka, to by asi slečny reptaly, ale velmi mile nás překvapil harmonikář, který hrál dokonale, velmi příjemně a skvěle nám zpestřil plavbu.

Bohužel nemám fotku té "naší" lodi, ale mám aspoň jinou :-)

Berlín

V Berlíně jsem ještě nikdy nebyla, proto skvělou příležitostí pro návštěvu byla cukrová burza k 50.výročí založení Klubu sběratelů baleného cukru v Německu, kterého jsem členem. Velmi milá Renate, která klub vede, nás loni pozvala do Berlína, kam jsem se už moc těšila. Proběhla "velkáááá" příprava ze strany mého manžela (ano, má to vyznít irenicky :-) ), který vytiskl mapu, protože podle navigace, kterou stejně nemáme, to umí každý, ale podle mapy a bez atlasu to zvládne jen správný cestovatel. Nevím jak, ale opravdu jsme dojeli. Mapa zde :-)